\def\FuzeTokamak{Hlavním cílem fúzního výzkumu je vytvoření a udržení vysokoteplotního plazmatu. %- prostředí (především co do teploty), jaké panuje v %centrech hvězd - v pozemských podmínkách. Mělo by zde docházet k jaderné přeměně - sloučení lehkých prvků na těžší za uvolnění velkého množství energie působením jaderných vazebných sil. Takové zařízení by mohlo v budoucnu sloužit jako prakticky nevyčerpatelný, bezpečný a co do odpadů téměř neškodný zdroj energie pro lidstvo. %Nejdostupnějším palivem pro řešení v pozemských podmínkách by byla směs 1:1 %těžkých izotopů vodíku, deuteria a tritia. Technologické řešení tohoto úkolu vyžaduje splnění několika nesnadných úkolů: \begin{enumerate} \setlength{\itemsep}{-3pt} \item Zahřátí paliva na požadovanou teplotu řádově miliónů stupňů Celsia, čehož dosahujeme aplikací ohmického ohřevu, ohřevem elektromagnetickými vlnami o vhodné frekvenci a také vstřelováním svazků velmi urychlených neutrálních částic. \item Zabránění kontaktu takto horké látky (plazmatu) se stěnou reaktoru, čehož dosahujeme vhodnou konfigurací komory a tvaru magnetického pole. \end{enumerate} } \def\TokamakZakladniPopisVS{Základní koncept tokamaku je vidět na Obr. \ref{Fig:ZakladniKonceptTokamaku}. Jedná se o prstencovou vakuovou komoru umístěnou okolo jádra transformátoru. Komora a v ní pracovní plyn představují závit sekundárního vinutí, a tudíž je možné v nich indukovat elektrické pole přes transformátorové jádro změnou proudu v primárním vinutí. Při dosažení dostatečné intenzity elektrického pole dojde k lavinové ionizaci velmi řídkého pracovního plynu, tzv. průrazu, a vzniklým plazmatem začne téci proud $I_p$. Proud tekoucí plazmatem jej samotné zahřívá Jouleovým teplem a generuje poloidální magnetické pole $B_p$ kolmé na směr proudu (viz Obr. \ref{Fig:ZakladniKonceptTokamaku}). Z hlediska popisu geometrie plazmatu a magnetických polí jsou důležité dva na sebe kolmé směry: poloidální a toroidální. Toroidální směr je podél hlavní kružnice toroidu, poloidální směr je kolem ní. Pro stabilizaci plazmatu se používá dodatečné toroidální magnetické pole $B_t$ generované toroidálními cívkami (název je dán směrem magnetického pole, které generují). } \def\helicita{Spolu s magnetickým polem generovaným proudem tekoucím v plazmatu v poloidálním směru má výsledné magnetické pole helikální (šroubovicovou) strukturu. Úhel stoupání magnetické silokřivky podél plazmového vlákna je charakterizován tzv. safety factorem $q$, který je klíčovým parametrem udávajícím stabilitu plazmatu. Plazma v tokamaku může být stabilní jen pro $q \ge 1$.} \def\TokamakZakladniPopisTMSS{ Typickým zařízením na generaci a studium vy\-so\-ko\-tep\-lot\-ní\-ho plazmatu je \emph{tokamak} (Obr. \ref{Fig:ZakladniKonceptTokamaku}). Jde o transformátor, jehož jediným sekundárním závitem (nakrátko) je vysokoteplotní - a tedy dobře vodivé - plazma. Plazma je uzavřeno ve vakuové nádobě tvaru toroidu, na které je navinuta cívka vytvářející prstencové (toroidální) mag\-ne\-tic\-ké pole. %Ve své podstatě se jedná o kombinaci transformátoru a vakuované %magnetické výbojky, stočené do kruhu. Základní princip fungování tokamaku je založen na aplikaci Ampérova zákona a Faradayova zákona elektromagnetické indukce. \footnote{Zbytek této pasáže je spíše pro potěchu ducha a není nezbytný pro potřeby splnění této úlohy.} Proud $I_{PC}$\footnote{PC znamená Primary Coils.} v primáru transformátoru generuje magnetické pole $\mathbf{B_{transf}}$, resp. magnetický indukční tok $\Phi_{transf}$ a ten je za pomoci železného jádra vyveden a koncentrován do středu toroidu jako $\Phi_{tor}$. Pokud se proud $I_{PC}$ mění, bude se také měnit magnetický indukční tok $\Phi_{tor}$ ve středu toroidu a dle Faradayova zakona dá vzniknout elektromotorickému napětí ${U}_{ind}$, resp. toroidálnímu elektrickému poli $\mathbf{E_t}$ (na obrázku ve směru černé šipky uprostřed): \begin{equation} {U}_{ind}\;=\;\mathbf{E_t}\cdot \mathbf{ l}\;=\;-\frac{\Delta \Phi_{tor} }{\Delta t}\;=\;- \frac{\Delta \mathbf{B_{tor}}\cdot \mathbf{S}}{\Delta t}. \label{FarradayLaw_tokamak} \end{equation} kde $\mathbf{l}$ je obvod kružnice okolo jádra transformátoru a $\mathbf{S}$ plocha průřezu jádra transformátoru. Při dosažení dostatečné intenzity elektrického pole $\mathbf{E_t}$ dojde k průrazu velmi řídkého pracovního plynu do plazmatu, což je lavinový proces s kladnou zpětnou vazbou: s rostoucím proudem plazmatu $I_p$, případně příslušnou proudovou hustotou $\mathbf{j_p}$, roste dle Joule-Lenzova zákona teplota, čímž se zlepšuje vodivost plazmatu a dále narůstá proud $I_p$ až do řádů $\sim 10^3-10^7$\,A. Dynamickou rovnováhu nakonec ustaví rostoucí ztráty tepla. Během výboje je plazma udržováno v centru komory (plazma se nesmí komory dotýkat) Lorentzovou silou $\mathbf{j_p}\times \mathbf{B}$. Požadovaná (šroubovicová) stabilní konfigurace magnetického pole $\mathbf{B}=\mathbf{B_p}+\mathbf{B_t}$ vzniká kombinací poloidálního\footnote{okolo plazmatického sloupce/vlákna} magnetického pole $\mathbf{B_p}$ vytvářeného proudem plazmatem $I_p$ a toroidálního magnetického pole vytvářeného soustavou $N$ vnějších cívek. Tyto cívky jsou v pravidelných rozestupech namotány na toroidální komoru a tvoří tak prstencově svinutý solenoid o poloměru $R_0$. Proud $I_{TFC}$\footnote{TFC jako Toroidal Field Coils} vedený v cívkách vytváří podle Ampérova zákona toroidální magnetické pole $\mathbf{B_t}$: \begin{equation} \mathbf{B_t}=\frac{\mu_0 N I_{TFC}}{2\pi R_0}. \end{equation} Na nabité částice plazmatu - ionty a elektrony - tato Lorentzova síla působí tak, že zakřivuje jejich trajektorie do šroubovic okolo magnetických siločar čímž udržuje horké plazma mimo kontakt s komorou reaktoru. } \def\FigTokamakZakladniPrincip#1{ \GWincludegraphics{#1}{Theory/Tokamaks/Tokamaks/CZ010045o9.jpg}} \def\WrapFigZakladniKonceptTokamaku{ \begin{wrapfigure}{r}{0.48\textwidth} \begin{center} \vspace{-30pt} \FigTokamakZakladniPrincip{width=0.48\textwidth} \end{center} \vspace{-20pt} \caption{Základní schéma tokamaku. Převzato z (\cite{FuzeEnergieVesmiru}).} \vspace{-10pt} \label{Fig:ZakladniKonceptTokamaku} \end{wrapfigure}}